Aliante 2015: finále v Litvě

8. července 2015 v 12:34 | Krejdom |  Deník

S kamarádem Borkem jsme postoupili do mezinárodního finále soutěže Aliante. V prvních dvou kolech šlo především o prověření teoretických znalostí, ve finále, které se odehrálo v Kaunasu v Litvě, nás pak čekaly jak úkoly teoretické, tak praktické - prověření fyzičky. Neméně důležitým bodem bylo sloučení vždy dvou týmů, které pocházeli z různých zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Litva, Černá Hora, Gruzie, Kanada, Chorvatsko a Turecko). Celkem se finále účastnilo 14 týmů, z niž jeden nesoutěžně, protože nebyl kompletní.


Sobota 27. 6. 2015: cesta

Budíček na půl osmou byl celkem přijatelný. Původně jsem se děsila velmi brzkého vstávání, ale když jsem zjistila, že až do Prahy nemusím, protože náš vlak jede přes Olomouc, tak jsem byla potěšena. Společně se mnou měli z Brna odjíždět ještě dva kluci a tak jsem je kontaktovala a domluvila se na stejném způsobu dopravy. Trvali na tom, že pojedeme autobusem od Student Agency, protože chtěli čokoládu. :D

Objednávání jízdenek na bus byla sranda, protože moje karta to nějak odmítla podporovat, nakonec to ale dobře dopadlo a ráno jsem se na nádraží potkala s Kubou a Honzou. Oba už se Aliante účastnili loni a tak jsem z nich půlku cesty tahala informace o průběhu finále. Po příjezdu do Olomouce jsme měli dvě hodiny času, a tak jsem kluky odnavigovala do Šantovky do KFC a sama jsem se přitom krmila domácími tousty.

Po návratu na vlakové nádraží jsme se spojili s dalšími dvěmi českými účastnicemi - Radkou a Sašou a konečně jsme přistoupili na vlak, který už z Prahy vezl většinu naší české výpravy. Tam jsem se taky konečně střetla s prvním členem mého týmu - Borkem. Zbytek cesty byl veselý, plný sušenek a spánku.


Po příjezdu do Varšavy jsme byli pozváni na večeři. Nechala jsem se strhnout zdravě se stravující skupinkou a místo KFC a McDonaldu jsem si dala parádní salát se vším možným. Pak jsme si udělali menší procházku po večerní Varšavě a opět jsme zakotvili k nákupním centru na hromadě bagáže. Hned vedle byly rotopedy, pomocí kterých si člověk může dobít mobil. Takový skvělý vynález bych chtěla mít doma. Nemáte někdo

nějaký tip, jak tohleto vyrobit z normálního rotopedu? :D


Kolem půlnoci jsme už postávali na autobusové zastávce a právě tam se k nám připojila skupina ze Slovenska. Zjistila jsem, že je mezi nimi i jedna moje budoucí spolužačka. No není svět malý? Cesta busem byla úmorná, snažila jsem se spát, ale moc to nešlo. Hodinky se posunuly o jednu hodinu vpřed.

Neděle 28. 6. 2015: příjezdy

Po příjezdu do Kaunasu brzo ráno jsme museli ještě chvíli čekat na minibusky, které nás zavezly na místo. Odskočila jsem si na záchod, který byl k mému zděšené turecký, bála jsem se, aby nebyly takové i na vojenské škole, kde budeme ubytovaní, ale mé obavy byly naštěstí zbytečné. Na pokoji, kde mě ubytovali nás bylo pět holek (tři slovenky a dvě češky), každá jsme měla vlastní postel a velkou skříň, dohromady jsme sdílely záchod a koupelnu, ve které tekla teplá voda i té poslední z nás. Takže ráj. :)

Celý zbytek neděle bych v oddechovém a seznamovacím duchu. Jako jediní s Borkem jsme měli to štěstí, že zbytek našeho týmu už byl také na místě. Byli jsme tedy první kompletní tým. Losem na nás padl tým dvou kluků z Kanady (jéééj!). Přesně to jsem si přála, kluci a anglicky mluvící! S Luigim jsem komunikovala už předtím na facebooku, zdál se v pohodě, ale z pár vět toho moc nepoznáte. Upozorňovala jsem ho ale předem, že nejsem v až tak dobré fyzické kondici a že mě budou muset kluci nosit na zádech. Smál se. Když jsem oba, Davida i Luigiho, uviděla na živo, tak jsem nejdřív nemohla uvěřit, že jsou to vážně oni. Byli děsně prťaví. Menší, než já! A to je s mými 166 centimetry co říct. Borek byl ještě před půl rokem taky menší, než já, naštěstí se od té doby trochu vytáhl, takže jsem nakonec neskončila jako nejstarší a nejvyšší členka týmu. Každopádně oč byli kluci menší, o to víc byli fyzicky zdatní, namakaní a obratní. No a přesně to jsme potřebovali.


V areálu školy byla pověstná překážková dráha. Odpoledne jsme si ji šli s klukama projít a ti hned s chutí zkoušeli na všechno lézt. Já začínala být z toho všeho dost zoufalá. Na to nás přece nemůžou pustit, říkala jsem si. (Ha, ha, ha. :D) Pokusila jsem se přelézt jednu, celkem přátelsky vypadající zeď, bez úspěchu. Avšak skákání po pařezech jsem zvládla i s jistou elegancí.

Co se týče stravy, první snídaně a oběd byly dost improvizovaný, potom jsme se ale začali stravovat ve zdejší jídelně a řeknu vám, litevská vojenská strava možná vypadá nechutně a nabízí velmi nezvyklé kombinace, ale já jsem se najedla a celkem mi to i chutnalo. Ať žije Jogurtas s příchutí "píč" (ano, co jsme asi kanaďany naučili za české slovíčko... :D), Naptunas (voda, která je vždy nablízku), medus a cukrus (největší zážitek vidět kanaďany, jak obdivují podlouhlý sáček cukru, který se dává ke kafi)!

Pondělí 29. 6. 2015: teoretická část (1/2), střílení, obstacle race

Půlka týmů naskákala do vojenského transportéru a druhá půla (my!) do autobusu. Následně jsme byli odvezeni na nějakou vojenskou základnu, kde jsme postupně absolvovali první část teoretické části a střílení. Naše půlka šla nejdřív na tu teoretickou část.

První úkol byl zabijácký. Vypsat vždy město - stát - rok + zaznačit do slepé mapy, kdy a kde se konaly summity NATO. Z otázek z předchozího kola jsme se všichni pamatovali ten v Chicagu, otatní už jsme spíš hodně random tipovali. Za druhé dostal jeden člen týmu článek a měl si v něm zapamatovat tučná slova, pak to řekl druhému, ten třetímu a třetí pak sdělil čtvrtému (mně), co si zapamatoval. To byl vražedný úkol, kluci si pro sebe shltli strašně moc času a já se svou bídnou pamětí moc nezaperlila (corruption, government, Krym, Minsk... ááá, už nevím). Následoval třetí úkol, při kterém se nám velice vyplatilo mít v týmu anglicky hovořící, a hlavně píšící, osoby. Měli jsme za úkol napsat dvě eseje na dvě otázky (NATO v situaci na Krymu, mise NATO v Afghánistánu). S Borkem bychom sami něco sesmolili a bylo by to obstojné, ale pak by nám zabralo další polovinu času to překládat do takové podoby angličtiny, aby to přesně vyjádřilo to, co jsme chtěli sdělit. Takto jsme jen stříleli od boku nesmyslné vazby, slovíčka a fakta, snažili se vylovit z mozkových závitů to málo, co jsme o tématech věděli a tlumočit to úžasným kanaďanům, kteří psali jako diví a ještě spekulovali nad tím, jak se řekně ješt nějak jinak nějaké slovíčko, protože tamto už v textu použili mnohokrát. (Stejně strašně často užívali vazbu as well as.) Posledním úkolem teoretické části bylo složit puzzle. Juhůůů! :D Miluju puzzle a tohle bylo konečně něco, u čeho jsem mohla místo, už unavené, levé hemisféry tu pravou. Byly jsme druhý tým, který to zvládl a taky poslední tým, který to zvládl. Byla jsem na náš pyšná.

Po obědě se šlo střílet. Laserové zbraně na statický terč. Moje strategie - v klidu mířit, vytřelit, zase v klidu mířit atd. - se vyplatila, získala jsem 49 bodů z padesáti možných. Borek taktéž. Kanaďaňi každý po 46. Byla jsem dokonce lepší, než další čeští kluci. Muhaha! Tohle mě fakt bavilo. :)

Cestu zpátky jsme absolvovali tím vojenským transportérem. Plachta dělala strašný rámus, lavice byly tvrdé a nepohodlné, ale i přesto dokázal Borek cestou usnout (a já skoro taky). Taky se mi podařilo během dne v kapse rozplácnout medus, takže jsem se ke všemu přilepovala a všechno se přilepovalo ke mně. :D Šikulka já.

Večer (naštěstí časově trochu dřív, než bylo původně v plánu) se konal překážkový běh. Běželi jsme standardizovanou překážkovou dráhu, kterou běhají vojáci NATO. Krom jedné překážky jsme neměli žádné úlevy. Jediné štěstí bylo, že to bylo celé formou štafety, takže mě kluci přiřadili na první nejjednodušší úsek, který nezahrnoval žádné díry, zdi, nebo moc vysoké věci, ze kterých by se muselo skákat. Představu si udělejte z videa. Takto to má vypadat, v našem podání to bylo rozhodně pomalejší a méně elegantnější (a taky jsme neskákali ze žebříků, ale poctivě je slézali).
Moje část končila za přeskakováním kmenů (video 0:30), po kterém jsem se, po předání štafety, bezvládně zhroutila vedle do trávy. Člověk by neřekl, že to bude tak vyčerpávající.


pokračování...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama