Úsměv prosím!

23. prosince 2015 v 23:13 | Krejdom
Kamarádi si ze mě občas dělají srandu, že musím mít nejspíš nějakej hodně dobrej matroš, že se pořád tak usmívám a směju. Já ale k životu žadnou drogu (čokoládu teď nepočítám) nepotřebuju. Naučila jsem se radovat z maličkostí a bezdůvodně se usmívat. Protože když se na někoho usmějete, často vám to oplatí a to už je důvod pro úsměv. :)

Včera ráno jsem vstávala brzy, na druhý pokus se mi to povedlo. Když jsem vyšla z domu, chladný ranní vzduch mě celkem spolehlivě probral a já si začala uvědomovat svoje okolí. Obloha na obzoru byla nádherně žlutooranžová, jak se tam snažilo prodrat slunce. Tohle za to brzké vstávání stálo. :)

Čekala jsem na šalinu na zastávce, a když konečně přijížděla, usmála jsem se radostně na řidiče. Sice jsem ho moc v té tmě neviděla, ale jeho úsměv naoplátku prozářil až z kabiny ven. Ujela jsem jen tři zastávky a když jsem vystupovala, usmála jsem se nařidiče znova, jakoby na rozloučenou. Kdo z vás může říct, že by na něj šalina někdy zvonila z jiného důvodu, než že jí málem skočil pod koleje? Řidič mi úsměv oplatil, zamával a radostně na mě cinknul.
Doufám, že jsem mu udělala tímto nepatrným gestem stejně pěkný den, jako on mně. :)
 


Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 13:14 | Reagovat

A to jsem myslel že smějící se tramvajka je jenom v kreslených filmech pro děti....Občas to chce kalné ráno něčím prozářit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama