Deník

Aliante 2015: první a druhé kolo

4. července 2015 v 20:57 | Krejdom
Kdo mě zná, tak ví, že jsem velice aktivní člověk, který se účastní všeho, čeho jen může. No a jelikož jsem se tento školní rok mohla naposledy vydávat na středoškoláka, tak jsem si to rozhodla náramně užít.

Knihy z mého kánonu I.

10. června 2015 v 19:07 | Krejdom
Ohlédněme se zpátky za mojí maturitou. Jedno se potvrdilo, zpětně mi to přijde děsně lehké, přesně tak, jak všichni říkali. Jenže ono to předtím bylo opravdu těžké nestresovat se, protože stres je něco, co se od vás před takovou událostí téměř očekává.
Třeba část, na kterou jsem se těšila nejvíce - ústní čeština - se nakonec změnila v největší peklo. Ani ne tak pro mě, jako pro spolužáky, no a když byli z něčeho špatní oni, tak se to přeneslo i na mě. Už je to ale za mnou a teď se může na všechny moje zápisky, sešity a učebnice začít vesele prášit.
Prášit se bude i na pár knížek v mé knihovničce, které jsem si zvolila do svého maturitního kánonu. Ne všechny vlastním fyzicky, třeba Čapek je na internetu volně dostupný, a tak jsem ho stáhla do čtečky. Mohu ale hrdě tvrdit, že všech 20 knih jsem přečetla a polovinu z nich mám i doma.


Rome a Julie - William Shakespeare
Klasika, kterou jsem četla už dávno a jelikož mám ráda romatiku, tak v kánonu rozhodně nemohla chybět. Verše mám také ráda a Shakespeare byl navíc v nabídce hned dvakrát, což byla velká výhoda, když se člověk mohl u dvou děl učit jen jeden kotext. Nezapomenutelné pro mě u této knihy bylo také podivné moderní filmové zpracování, ve kterém hrál DiCaprio, tak proto nezapomenutené.

Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare
Toto další Shakespearovo dílo jsem viděla se školou v anglickém zpracování. Tenkrát jsem tomu moc nerozumněla, a tak jsme si řekla, že by bylo dobré to zpětně pochopit. Marná práce, stále nechápu, kde je to vyjádření feminismu, když si na konci stejně muž podmaní ženu. Jako hrdou ženu mě to naštvalo. Jinak to bylo krátké a čtivé dílo, i když jsem měla chvílemi tendence se ztrácet ve jménech postav.

Lakomec - Moliére
Krátké svižné vtipné drama, kterým se krásné zaplácne požadavek na minimálně dvě divadelní hry. Opět jsem měla guláš ve jménech, protože ten miluje toho a ta toho a čí je to vlastně replika... já se prostě vždycky rozrientuju až v půlce knížky. Na Lakomcovi jsem byla v Mahenově divadle těsně po té, co jsem knížku dočetla. Na představení se mi íbilo věrné užití textů skloubené s reakcí na aktuální dění. :)

Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda - Robert Louis Stevenson
S touto knížkou byly ve škole potíže. To je tak, když učitelé nejsou schopni do kánonu napsat její správné jméno, a tak si půlka lidí musela přetiskávat seznamy. Brr... Dílo napínavé, hlavně kkdyž člověk ví, jak to skutečně je a nechápe, jak to tam ten autor hodlá napasovat. Velmi se mi líbila myšlenka díla, která mě donutila se nad sebou zamyslet. Navíc je to opět vcelku krátké, takže vřele doporučuji, protože u Jekylla a Hyda se člověk nenudí.
Opět jsem viděla i divadlení představení, tentokrát v Městkém divadle v Brně. Herec byl k nakousnutí a odvedl velmi dobrý výkon, ale jinak mě naštvali. Děj si úplně přizpůsobili a jak jinak, tak do toho vrazili ženskou. Tím pádem se úžasná myšlenka téměř ztratila v milostném čtyřúhelníku. Trapné a laciné. Takže jedině knihu!

Paní Bovaryová - Gustave Flaubert
Nic pro nečtenáře, spousta popisů a nic moc zajímavého. Když jsem se ale podívala z odstupen na myšlenku díla, opět jsem byla inspirována k úvahám nad osudem hlavní postavy a také nad svojí budoucností. Je skvělé porovnat toto dílo s Petrolejovými lampami nebo Annou Kareninou.
Viděla jsem i vcelku věrné filmové zpracování. Těsně před maturitou jsem si jej pouště znovu. Řeknu vám to takhle, dvojnásobné zrychlení tomu dost přidalo na kvalitě. A varuji vás před naturalistickými scénami!

Kulička- Guy de Maupassant
Velmi vhodné dílo pro lenochy, kterým se nechce číst. Kulička je kraťoulinká povídka, má snadno zapamatovatelný děj a je velmi průhledná, co se záměru autora týče. Příběh Kuličky je popsán tak, že s ní nemůžete nesoucítit. Závěr mě málem dojmul k slzám.

Babička - Božena Němcová
Pohodová kniha, pro ty, které vždy bavilo vyprávění svých babiček o tradicích, staré době, vojně a lidových zvyklostech. Hodně mých spolužáků nad Babičkou ohrnovalo nos, že je to prý nebaví. Já u ní pěkně zrealxovala. Němcová popisuje všechno s takovou idylou, že člověk skoro začne toužit, aby se narodil o nějaké to století dřív, v době, ve které počítače nebyly a po večerech se drávalo peří.

Divá Bára - Božena Němcová
Opět jsem využila toho, že se stačí naučit kontext jednoho autora ke dvoum dílům. Divá Bára je navíc opět krátká, postav tam moc není a jinak je velmi podobná Babičce. Dle mého skromného názoru si prostě myslím, že je chudák Bára lesba. Mnohé by to vysvětlovalo.

Evžen Oněgin - Alexandr Sergejevič Puškin
Neměla jsem žádné dílo, které jsem si vyloženě nechtěla vytáhnout, ale Evžen Oněgin byl ten, kterého jsem si chtěla vytáhnout ze všech nejméně. Nepamatovala jsem si ho. Četla jsem ho asi před dvěma roky a jediné, co mi v hlavě utkvělo, byla scéna Evženovy přestřelky s Lenkým z filmu. Chtěla jsem si to přečíst znovu, o svaťáku. Ha, ha, ha. Skončila jsem první částí a dál už se mi nechtělo. Ne že by se mi to nelíbilo, ba naopak, poezii mám ráda, zvlášť tu, co se pěkně rýmuje. Prostě jsem měla milion jiných dalších věcí na práci (viz předchozí článek).
Den před zkouškou jsem hledala nějaké knihy v naší knihovně a objevila jsem tam jiné vydání Oněgina. Četla jsem takové malé červené a tohle bylo velké a bezbarvé. A ještě ke všemu to byl jiný překlad. Překlad, který se moc nerýmovat a nerozumněla jsem mu. Říkala jsem si, že pokud si to vytáhnu, tak tam bude snad úryvek z toho modernějšího vydání. (byl) Každopádně na konci této děsivé knihy byly ještě nějaké poznámky o deváté a desáté části, které není součástí díla, protože byla zašifrována a byly v ní narážky na politiku. To mi přišlo zajímavé, tak jsem si to zapamatovala.
Další den, když jsem si vytáhla Evžena Oněgina, tak jsem se této vzpomínky chytala jak tonoucí se trávy, zmínila jsem jim to přinejmenším třikrát. Téma jsem si vycucala z prstu, stejně tak charakteristiku postav. Zaboha jsem si nemohla vybavit ani jedno další dílo Puškinovo, před tím mě naštěstí zachránila učitelka, když prohlásila: "Tak a teď k tomu neuměleckému textu!"
Dostala jsem za jedna, pár bodů dolů za zamotání se v neuměleckém textu.

Máj - Karel Hynek Mácha
Miluji poezii, lyriku a Máchův jazyk. Je tak bohatý, že v něm snad ani není možné při rozboru nenalézt nějakou tu figuru či trop. Dá se přečíst pod hodinu a pak se můžete další hodinu zabývat tím, co Máchu k napsání Máje inspirovalo.
Máj byl zfilmován. Film jsem si pouštěla před maturitou znova, protože jediné, co jsem si pamatovala bylo, že se mi nelíbil. První půlhodinu sledování jsem nechápala proč, všude byly samé krásné záběry vyjadřující lyrickou dokonalost díla. Když začalo Intermezzo - zpěv duchů, tak jsem se velmi rychle rozpomněla. Kdo tuhle šaškárnu vymyslel?

...
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky
planoucí tam, co slzy lásky
...

Svaťák

22. května 2015 v 20:06 | Krejdom
Svaťák je ideální čas na to začít sledovat nový seriál, protože všechny, co už dávno sledujete, mají zrovna pauzu a to vám to původně tak vyhovovalo a říkali jste si, že se aspoň budete moct učit.

Svaťák je ideální čas na to začít cvičit podle vyčerpávajících videí na youtube, abyste získali kondičku do prázdnin, kdy zas začnou taková ta brutální soustředění, na která chcete být tentokrát fit.

Svaťák je ideální čas na to jíst, u učení, mezi učením, po učení, před učením, pořád, často, pravidelně a ideálně ještě zdravě. K tomu samozřejmě musíte sledovat spoustu foodblogů, abyste nabrali inspiraci, protože když jste zvyklí, že vás každý den živí jídelna a svačinky od maminky, tak brzy zjistíte, že přijít o tenhle luxus je dost tvrdá rána. No a samozřejmě ta příprava jídla zabere hodně času, o občasné cestě do města na oběd ani nemluvím.

Svaťák je ideální čas na to účasnit se soutěží. No řekněte, kdy jindy budete mít tolik času na vypracovávání zákeřných otázek o NATO či vyplňování testů k T-exkurzím. No a samozřejmě to musíte sázet v LaTeXu, protože to ještě vůbec neumíte a zabere to zase dvakrát tolik času, než kdybyste to normálně namlátili do Wordu.

Svaťák je ideální čas na to začít pěstovat bylinky a každou chvilku je rosit, aby vyklíčily. Ehm, jo, rosit rosítkem je moc mainstream, takže rosíme jedině injekční stříkačkou! A taky jsou s tím spojeny udatné boje s pavouky na balkóně...

Svaťák je ideální čas na to upravovat fotky, protože jste to až do teď pořád odkládali a deadliny se blíží.

Svaťák je ideální čas na to psát blog, protože si najednou usmyslíte, že obživne a vy si na něm budete vylívat srdíčko o tom, jak se vůbec neučíte.

.
Prostě příští úterý a pátek na mě myslete, protože dělám úplně všechno, jen ne to, co bych měla.

Jak jsem fotila svatbu

13. května 2015 v 15:27 | Krejdom
Minulou neděli se mi konečně naplno splnil jeden z mých fotografických snů. Moje bývalá kolegyně z práce a kamarádka Verča se vdávala a požádala právě mě, jestli bych jí svabu nefotila. Upozorňovala jsem ji předem, že s tím nemám zkušenosti a že nemůžu zaručit, jak to dopadne. Ona si ale trvala na svém a s tou troškou rizika do toho šla, za což jsem jí moc vděčná.
Měla jsem z toho celkem nervy. Ono přece jen, tohle není něco, co by se přinejhorším dalo nafotit znova. Okamžiky, jako je výměna prstýnků nebo první polibek, se prostě neopakují a stačí hloupá chyba a fotky prostě chybí a nikdo je nikdy zpátky nepřičaruje. Přiznávám se, že v takých okamžicích jsem srabsky přepla na automat, nastavila automatické ostření a snažila se to nemít rozmazané a vytvořit nějakou ucházející kompozici.
Zbytek svatby jsem si ale náležitě užívala. Focení příprav bylo náročné, protože se vše odehrávalo v malém pokojíku, kde jsem si nemohla dovolit nasadit Pepinu, protože bych neměla kam couvat a světla v něm bylo také poskrovnu. Bylo tam velké zrcadlo, ale líčilo se samozřejmě u okna, aby něco bylo vidět a nevěsta u líčení vypadala jako by ji mučili v kasematech. Nějak jsem se s tím ale poprala, protože momentky mě prostě baví.
Obřad byl pak trochu horší. Oddávalo se pod altánkem, ze kterého vysely takové ty krásné ratanové kuličky, přes které přesně svatebčanům nebylo vidět do tváře, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila. Taky mi přišlo strašně trapné, jak Karel cvakal oddávajícímu do řeči. No a aby toho nebylo málo, při polibku se manželé natočili tak nešikovně, že byla vidět jen ženichova černá záda.
Pak už přišlo na řadu skupinové focení. Prostředí bylo celkem pěkné a já mohla pro jednu fotku vylézt na schody a vyfotit všechny mírně zvrchu, takže budou krásné všichni vidět. Baví mě organizovat lidi. Jen doufám, že časem nabydu více zkušeností, jak je zorganizovat, respektive do jakých útvarů a kam. Chudáci mi chvíli museli mžourat do sluníčka. Nu což, pro krásu se musí trpět. Tipy na konkrétní složení skupinek jsem si naštěstí nastudovala předem, takže s tím moc problém nebyl. Jen jsem se zpětně koukala, že dvě zúčastněné osoby nějak odmítly koukat se do mého hledáčku (a já si bláhově myslela, že mávat musím jen na malé děti, aby si získala jejich pozornost).
Následně jsem fotila manžele. To bylo vcelku krátké a ženich měl kupu dobrých nápadů. Oba se krásně usmívali a prostředí poskytlo spoustu přírodních kulis pro zajímavé fotky. Potom ještě pár momentek ostatních, jak si pochutnávají na koláčcích a pak už mě čekal odvoz domů.
Byla to menší svatba, ale o to byla přátelštější a milejší. Už se nemůžu dočkat, až si to za měsíc zopáknu. Prostřídit 550 fotek mi teď sice dává dost zabrat, ale odměna byla je a bude sladká. :)


Na ukázku jedna, né moc svatebí, ale pro mě kouzelná, fotka z onoho dne.

7 - 21 = 14

5. února 2015 v 0:05 | Krejdom
Ano, přesně od sedmi ráno jsem v jednom kole. Začala to samozřejmě školou, konkrétně tělocvikem, kde se stal zázrak a já trefila koš. Vážně se mi moc často nestává, aby míč letěl tam kam chci a neodrazil se při tom úplně někam jinam. *potlesk*
Poté nastal školní stereotyp se světlou chvilkou oběda, kdy plnící se žaludek a vidina pouze jedné hodiny dodaly odhodlání to přetrpět. A světe div se, ona ta poslední hodina utekla vážně dost rychle. Možná to bylo mojí snahou poznamenat si každé slovo z užitečného shrnutí počátků literatury. (Proč se něco učíme půl roku, když se to pak dá shrnout se stejnou ekfektivitou v jedné hodině?!)

Po škole, před školou na mě už čekal můj milý a udělali jsme si krásnou procházku až pod okýnko Pavla. Je to super, zaklepete, pak se okno otevře a vyhrne se na vás to horko, jak tam mají přetopeno. Tam jsme ale strávili jen chvilku, aby jim dovnitř nenalezla zima a já stíhala sraz s jiným Pavlem.
S Berrym jsme šli do čajky. Neměla jsem na něj sice moc času, ale i tak jsme si suprově popovídali. Vyprávěl mi, jaké to bylo na Erasmu, jak se dá na vejšce čarovat se známkama a proč je programování lepší, když vidíte výsledek. Velmi motivující a inspirující setkání. :) A Král džungle je prostě lahodný. :3

Setmělo se a přišel čas na Science Café s názvem "Komunikace (nejen) ve vědě". Jednalo se o velice zajímavou a interaktivní přednášku od Ondřeje Přibyla, zakladatele ÚDIFu (Úžasné DIvadlo Fyziky), což je divadlo, které velice zábavnou formou propaguje a učí fyziku. Tento na první pohled roztěkaný a zmatený pán se nakonec proměnil v člověka, co vše bedlivě rozmýšlí, dokáže odhadnout publikum, reagovat na jeho požadavky a zároveň vést přednáško-diskuzi přesně tím směrem, kterým potřebuje. Bylo fascinující, když nás nenápadně naváděl, abychom říkali (a dokonce i mysleli!) to, co potřeboval. Jak v nás vzbudil zájem o věc, nad kterou bychom normálně ohrnuli nos. Také ukázal, jakou sílu má relevantní reprezentace dat ve fyzické podobě (takže od teď všude s sebou metr a rubikovku) a že věda nemusí být jen suchá a nemáme se ji bát okořenit hrou a otázkami. Hodlám něco z toho využít v SOČce, snad se to povede a splní to přesně ten účel, který zamýšlím.

A taky bych se konečně ráda naučila skládat tu rubikovku. :D

Paranoia

25. ledna 2015 v 20:49 | Krejdom
Dneska jsem se vrátila z hor. Skvěle jsem si tam zalyžovala, odpočala od povinností a starostí a nebýt nedobře chutnající vody a páchnoucí koupelny, tak bych vůbec netoužila po návratu. Ani téměř úplná absence internetu mi až tak nevadila. Včera jsem tam chytla kus wifiny pod postelí, tak jsem jen vyřídila nutnou koresponenci a bylo.

Příjemné bylo také zjištění, že pozorování ohně v kamnech je pro mě mnohem zábavnější než koukání na televizi. Kdo by stál o reklamy, zmanipulované soutěže a zprávy, ve kterých se rozebírají především nejnovější díly seriálu? Sledování žhnoucích polen je mnohem větší dobrodružství. K narozeninám chci, prosím pěkně, kamna do pokojíčku a celoroční zásobu dřeva!

Večer mi bratr přinesl zpátky omylem zabavenou čelovku a šifrovací pomůcky. Kdo by nebyl paranoidní, že? (Jo a ty baterky jsem cpala zpátky asi tři minuty. :D)
R.I.P. šifrovací pomůcky

Blue monday

20. ledna 2015 v 20:13 | Krejdom

"Dneska je prý nejdepresivnější den v roce," zaslechnu, když vcházím do třídy. Jen se pousměju. Já jsem přeci optimistka, kterou jen tak něco nerozhodí. To by však člověk nesměl mít zrovna ten den čerstvě poplašenou hladinu hormónů a do toho objevit stránku, o které si myslel, že zmínění její existence byl jen vtip.
Ne, tohle mi fakt depresi nezpůsobí, ale rozhodit mě to dokázalo pořádně. No a třešničku na dortu to dostalo, když mi došla smska od člověka, od kterého bych to čekala úplně nejméně.

Vyrovnáme to horkou čokoládou a spoustou smajlíků? Ano!

Rozbila jsem kokos!

Domácí müsli (ovesné vločky, rozinky, kukuřičné lupínky, arašídy, kokos)

ehm :D

9. 11. 2014

9. listopadu 2014 v 15:30 | Krejdom
Felicity!

Znáte seriál Arrow? Ne? Chyba! Ne že by to byl nějaký kdo ví jak přelomový a úchvatný seriál, ale je tam pár detailů, kvůli kterým se od něj nebudete moci odtrhnout.
Já se k němu dostala, když mi K. řekla, že jí připomínám jednu postavu. To mi nedalo a musela jsem se na to mrknout. Ze začátku dosti nuda, hru na hrdiny moc nemusím, ale vydržela jsem, protože postava mě připomínající se měla pořádně objevit až v dalších dílech. Tak se stalo, ale ze začátku žádná sláva. Vedlejší postava, co se sem tam mihne a skoro nic o ní nevím? Nic moc. Mezitím mě ale stihla strhnout vedlejší retrospektivní linka děje a už jsem byla ztracena. Prahla jsem po tom, dovědět se, co se stalo. Všechny epizody se jedna druhé podobaly, až na právě tyto poutavé odbočky a tak jsem se ani nenadála a uběhla mi první série a já se dokonce stihla zamilovat i do hlavního děje a povahy jednotlivých postav. Pak už jsem byla vážně ztracená a druhá série byla téměř nutností a v současnosti hltám třetí.
Kvůli Felicity (jedna z postav seriálu) jsem ten seriál začala sledovat a kvůli ní sleduji i nadále. To právě jí se prý podobám. A nemyslí si to jen K. ale i další lidé, kteří mi to, nezávisle na sobě, řekli (Jako třeba klučina, co vypadá jako Moose ze Step Up! :D Ale jako fakt dost!). Vždycky mi to děsně lichotí. :3 Ona je můj vzor. Ajťačka. Uááá! <3
Šupky dupky žhavit další epizodu!

29. 10. 2014 Optimismus

29. října 2014 v 21:23 | Krejdom
To když jsem stála sama na parkovišti, byla mi zima a auto nepřijíždělo kvůli selhání mobilní komunikace. Ze země se na mě zubil tento rozšlápnutý kelímek. No neusmějte se na něj zpátky. Věřím, že spousta lidí by si ho ani nevšimla, vždyť je to odpadek. Já to tak neberu.
S oblibou, když je sychravo a uvnitř šaliny jsou zamlžená okna, kreslím špičkou prstu na sklo usměvavá sluníčka. Je to takový, zdá se mi, krásný paradox.
Když musím vstávat brzy ráno a je ještě tma, chce se mi zůstat v posteli a mračit se na celý svět. Přinutím se vstát, obleču si tričko s nápisem "I hate early mornings" a jdu se probudit do školy tělocvikem nebo chutným seminářem z češtiny. Když ale ráno skrz žaluzie pronikne do pokoje paprsek světla, je to jako by mě tahal z postele ven a hurá usmívat se na celičký svět.

Prostě, vlastně, čili, usmívejte se i na odpadky. Stojí to za to.

(P. S. A jo, fotka je přepálená. Kdo by se divil. Neměla jsem po ruce Karla a překonvertovala jsem k cihlo-mobilu-snad-nezničitelné-nokii. Jsem ráda, že to jde vůbec rozpoznat.)

Rybičky

19. srpna 2013 v 17:33 | Krejdom
před

po

pomsta

Rybotázky:
1. Jíte ryby?
Já jo, mám raději mořské než ty sladkovodní, nej je tuňák, makrela a zavináč.
2. Bojíte se jich, když plavou kolem vás?
Ne, na Krétě jich byla spousta, i těch placatých (Jazyk mořský). Snažila jsem se je chytat.
3. Šli byste na fish-spa? (viz poslední fotka - rybičky vám ožerou ztvrdlou kůži na nohách případně na rukách)
Strašně mě to láká, ale jsem šíleně lechtivá na nohách a trochu mě odrazuje ta nedostatečná hygiena.
4. Máte/měli jste doma akvárko s rybičkama?
Ne, s rybičkama se nedá tulit. :(
5. Byli jste někdy na rybách?
Ne, to by mě nebavilo tam jen tak netečně sedět a čekat.
6. Spolkli jste někdy rybí kost?
Asi ano, ale jen takovou tu malinkou, co se nevzpříčí v krku.
 
 

Reklama