Poezie

Divno

27. března 2017 v 15:27 | Krejdom

Divnej pocit v mozku mám,
jako by to bouchnout mělo.
Najevo to světu dám,
nevím, co to do mě vjelo.

Lilo

17. srpna 2016 v 22:37 | Krejdom
.

Struktura

20. února 2015 v 8:01 | Krejdom

Struktura skály,
struktura snění,
struktura sexu,
struktura síly,


struktura slov,

struktura světa,
struktura světla,
struktura slabik,
struktura skutků,
struktura smutku,
struktura samoty,
struktura struktur.

Nedávám pozor

30. května 2014 v 11:21 | Krejdom

Puknu, prasknu, pobleju se.
Zemřu, zhebnu, zasměju se.

Stoupnu, spadnu, stagnuji.
Mručím, mlčím, miluji.

Tonu, teču, topím se.
Brečím, bulím, bavím se.

Chrápu, chroptím, chybuji.

Vás ty řádky dojmuly?

Jeleni se zelení

15. září 2012 v 21:26 | Krejdom
Zákeřná houbička,
krčí se ve stínu.
Kousek si ukousnu,
upadám do splínu.

Pak spatřím jelena,
podivnou barvu má.
Jeho srst zelená,
se mi v tom snění zdá.

Snažím se probudit,
mámení uniknout.
Blouznění zapudit,
do ticha vykřiknout.

Cítím se ztracený,
svých činů lituji.
To bylo naposled!
Svědomí zpytuji.


Díky za inspiraci L. (až zas někdy budeš číst můj blog)! :P

Prozatím beze jména

22. ledna 2012 v 20:05 | Krejdom
Když už se konečně rozhodnu napsat melancholickou, zamilovanou básničku, tak mi z toho zase vyleze něco brutálního. Nejspíš jsem psychicky narušená a měla bych se začít léčit. Ale jinak úplně v pohodě. :)
Fotky nejsou a nebudou, protože je hnusně a já i Karel spíme.

Tuhle písničku nemůžu pustit z hlavy.. ! (New age)

Prozatím beze jména.

Seděl v tichu,
tiché bouři.
Zahalen byl
v šedém kouři.

Čekal dlouho,
dlouho a sám.
Nevěděl, že
odešla k nám.

Nevrátí se,
nikdy více.
Propíchnuté
obě plíce,

má.

U andělů,
teď spí navždy.
Pročpak lidé
páchaj vraždy?

(pozn. "odešla k nám" - metafora odešla do nebe, umřela;)
Věnováno Jirkovi, protože na mě usilovně naléhal, abych zase něco napsala. :P Podle toho to taky vypadá. :D

Pětiprocentní melancholie

4. listopadu 2011 v 17:16 | Krejdom
Dvouřádkové výlevky, které jsou bez smyslu a bez obsahu pro ty, co nemají klíč k mojí mysli. A ten mají, co já vím, jen tři osoby. Ostatním přeji příjemné bloumání nad tím "co tím chtěl básník říct"... a vězte, že teď v tom význam opravdu je. Mimochodem ^^ tato forma ventilování myšlenek se mi velmi zamlouvá a je mi úplně šumák !!, co si o tom myslí P. Ř., náš profesor češtiny. :)
*veliký úsměv pro všechny*

V srdci mi plápolá jiskřička naděje,
jsem pořád samotná, nic víc se neděje.


Na jaře kvetla jsem, na podzim chřadnu,
bojím se velice, že v zimě zvadnu.

Možná jednou v sladké poušti,
najdu lék, co slzy spouští.

Balada o vajíčku

11. srpna 2011 v 21:01 | Krejdom
Když chcete uvařit vajíčko,
musíte ho ohřát maličko.
Když ho ohřejete trochu víc,
dostanete vynadáno od slepic.

Co když je v něm kuře schované?
To se vám asi nestane.
A kdyby přece,
utopíte ho v řece.

.
spoluatorka mamka
už je to dost dlouho, co jsme to složily..
věnováno sestřence xP

Smrt malých zvířátek

24. února 2011 v 17:11 | Krejdom
Nikdo nechápe, kde se ta surovost ve mě bere. Ani já ne. :D I když není se čemu divit... složeno 19. 1. 2011 v hodině matematiky.
.
Dva malí vrabčáci skákali po poli,
sežrala je liška, snad je nic nebolí.
.
Roztomilá kočička,
vypíchla si očička,
o jehličky z klubíčka.
Kapala z ní krvička.
.
Droboulinký mraveneček
koulel kámen na kopeček.
Nahoře kámen upustil
a svoji duši vypustil.

Brno v mlze

2. února 2011 v 15:46 | Krejdom
Brno v mlze
Brno mlha obléhá,
ta hustá šedá kaše.
velký smutek doléhá
na chmurná srdce naše.

Ztracení v ní bloudíme,
oddáni svému smutku.
Slepí jsme, přec vidíme.
Spadáme do zármutku.


Složeno 19. 1. 2011 s pomocí kamarádek M. K. M. :)
Vrána
 
 

Reklama