Úvahy

Inspirující noc

31. prosince 2015 v 0:20 | Krejdom
Může sova vstávat jako skřivan? A zároveň chodit stále spát jako sova? Kdy chodí spát vrány? A kdy vstávají?
Ty jsou přeci tak černé, že s nocí splývají a nikdo tak nemůže určit, jestli bdí nebo sní. Ale snít mohou, i když jsou vzhůru. Otázkou je, co je to správné snění. Vyplatí se mít vůbec nějaké sny, když se pak stejně většina nad ránem rozplyne?
To je oč tu běží.

Kánon titulů k maturitní zkoušce

30. dubna 2015 v 8:30 | Krejdom
"S knihami z kánonu je to jako s mužskejma. Člověk má těch knih přečíst aspoň čtyřicet a pak vybrat dvacet takových, které se budou dobře rozebírat. Chlapů se taky musí zkusit víc a pak vybrat toho, se kterýma člověk přežije zbytek života."

Je to nějaká věda

8. března 2015 v 22:19 | Krejdom
Jsem ráda, že pro mě existují lidé, kteří mi dokáží vysvětlit, co je Leidenfrostův jev nebo dokonce Speciální teorie relativity. Ono, když to shrneme, tak je to jen smažení sněhu a házení balónky - strašná sranda. Když to někdo takto srozumitelně a zajímavě podá, tak to potom už nikdy nezapomenu. Takových lidí by mělo být víc, aby šířili moudrost do světa a dělali vědu zajímavější. Ona si to zaslouží.
Stejně tak jsem ráda za filmy, které mi přibližují komplikované osudy vědců (konkrétně Beautiful Mind a nyní rozkoukaná Theory of Everything, zuby si brousím na The Imitation Game). Při jejich sledování jsem ráda, že nejsem tak geniální (alespoň vědomě ne). Sice tam vždycky filmaři vecpou tunu ženských, romatiky a podobných "svaděčů z cesty", ale tím se stává aspoň hlavní hluboká filozofická myšlenka stravitelnější, což také není úplně k zahození.
Tyto věci mě nutí přemýšlet. Díky nim si uvědomuji, jak je ten svět vlastně zajímavý. Úplně mi při tom mozek zevnitř buší na lebku, chce se rozletět všude kolem, dělá kotouly (podobně, jako můj žaludek při čekání na šalinu) a cyklí. No a nakonec to vzdá, dokud zase nedostane impulz k tomu, aby začal hluboce přemýtat nad filozofickými otázkami. A tak pořád dokola.

A přesně tohle mě strašně baví.

Proč by nám učitelé neměli zatajovat operátor XOR

19. února 2015 v 23:21 | Krejdom

... aneb nedomyšlená logika slova nebo v českém jazyce.

ABA⊕B
110
101
011
000

Poslední hodinu v informatickém semináři jsme se bavili určováním pravdivostních hodnot. Nebylo to nic těžkého. Jen mě překvapilo, že nerovná se se značí i jiným způsobem (<>), než na který jsem zvyklá (!=). Jenže když jsme došli k příkladu, kde byla operace XOR, učitelka (ano, UČITELKA, ne profesorka!) se začala ošívat. Ostatní nevěděli, co to je a tak nebyli schopni vyvodit správný závěr. Teda neříkám, že by toho byli schopni v těch ostatních případech, ale nechci být zas až tak zlá, tak o tom pomlčím. Co je na tom tak těžkého? Když přede mnou leží počítač, tak co je to XOR dokážu zjistit na čtyři ťuky.

Pravý význam této logické spojky jsem si ale uvědomila až zpětně, o čtyři dny později, v hodině jazyka českého. Procvičovali jsme pravopis. Abych se pořád nevytahovala, tohle je zase oblast, ve které jsou mnozí spolužáci lepší, než já. Psaní čárek však není, řekla bych, ničí šálek kávy. Když jsme se dostali ke větám se spojkou nebo a bylo potřeba rozpoznávat souřadná a podřadná souvětí, rozpoutala se menší diskuze. Právě v té chvíli jsem si uvědomila, že je to přece nadevše jasné. Spojka nebo má dva významy, které si logicky můžeme vysvětlit jako disjunkci (\lor) a právě náš milovaný XOR (⊕). Poučka pro psaní čárek je pak jednoduchá:

Vidíš-li ve větě disjunkci,
nepomýšlej na interpunkci.

Uzříš-li však ve větě XOR,
piš čárku, nejsi-li netvor.

Takže co z toho plyne? Kdybychom se již v útlém věku lépe v informatice seznámili s logickými operátory, dělali bychom méně chyb v psaní čárek.

Omluva mojí učitelce češtiny

27. ledna 2015 v 11:26 | Krejdom
Promiňte, že se snažím smysluplně využít čas, který Vy nevyplňujete výukou.

Když probíráme látku, tak dávám pozor, odpovídám na Vaše dotazy, dělám si poznámky, jsem aktivní, vždy mám u sebe čítanku a při výkladu nevyrušuji. Nechápu Vaše napomenutí v okamžiku, kdy si spolužačka chystá referát a Vy vedete s jinými spolužáky diskuzi, která se mě netýká. Já mám již list na poznámky přichystaný, proto se raději na tu minutu začnu věnovat jinému předmětu. Když referát začne, tak se samozřejmě budu opět věnovat češtině. Co je na tom špatného?


(Nepředpokládám, že by se tento text někdy dostal až k rukám mojí učitelky. Kdyby se tak náhodou stalo, tak Vás prosím, ať to berete s nadhledem, paní doktorko.)

O špatném oslovování učitelů na našem gymnáziu zase příště. Před maturitou neradno dráždit hada bosou nohou, takže bojkot jimi vynuceného oslovení "profesor/ka" vyhlašuji pouze mimo školu.

Proč si myslím, že se filosofie na školách učí špatným způsobem

11. prosince 2014 v 18:59 | Krejdom
Dnes jsme ve společenských vědách psali test. Test z filosofie.
Ale počkat, byl to opravdu test z filosofie? Když se nad tím zpětně zamyslím, tak docházím k závěru, že rozhodně ne. A co to tedy bylo za test? Nebudu vás napínat, byl to test z dějin filosofie. Že nevidíte rozdíl? Já ano.

Celý předchozí měsíc jsme v hodinách probírali jedno období za druhým, jeden filosofický směr za druhým, jednoho filosofa za druhým. Důležité bylo především členění, kdo kam patří, kdo s kým má stejné názory a kdo ne. Samozřejmě i to, jaké měli názory a čím se zabývali - ten si myslel, že to hlavní je voda, ten že vzduch a ten, že nějaký apeiron. A to nebyl jediný děsivý pojem, hlavně si pamatovat, co je to nús, aporie nebo diamonium. Nevím, jak ostatní, ale u takovýchto pojmů mám tendenci se naučit definici zpaměti, protože když se to snažím pochopit a přeložit vlastními slovy, tak se v testu nikdy nedočkám uspokojujícího ohodnocení.

Ms297-folio99recto - Diogène et Crates
Zpátky ale k obsahu výuky. Opravdu mi to připadalo spíš jako dějepis: "Nauč se jméno osoby, to co vykonala a ke komu se řadí." Proč? Vždyť filosofie je tak krásná věc a učitelé ji zabijí tím, že žáky zahltí kupou informací (a nestravitelných jmen), které se nedají naučit jinak, než úmorným drcením? Proč nám řeknou jen ten a ten, patří k těm a těm a žil v sudu jako pes. Takhle si přece žáci pomyslí něco ve stylu "Ten byl asi na hlavu." Učitel už nerozvede Diogenovy myšlenky, jeho podnět pro výběr takovéhoto stylu života. Stačila by přeci jedna jediná otázka. "Co si myslíte, že ho k tomu vedlo?" Třeba to některé žáky donutí se nad tím zamyslet. No a tím pádem máme vyhráno. Neměla by být filosofie právě o přemýšlení, zkoumání, poznávání a přemítání?

Myslím si, že výuka filosofie na školách by měla být více interaktivní, vedená hlavně formou diskuze. Chápu, že testy a fakta se lépe hodnotí, ale je už jen a jen na učiteli, jak si s tím poradí. Žáci by se v takových hodinách měli naučit něco praktičtějšího. Měli by si vyzkoušet, jak vést dialog, jak správně argumentovat, jak vyvozovat logické závěry a také by mohlo být zajímavé se u každého filosofa pozastavit a pokusit se na svět podívat jeho očima zkusit ho pochopit. A v neposlední řadě by bylo pěkné, kdyby se žáci zase začali divit, jak to dělali, když byli malí. Protože právě to je na filosofii nejúžasnější, člověk nabyde schopnost pozastavit se nad zcela obyčejnou věcí, podívat se na ni z jiného úhlu pohledu a být fascinován.

---
Všem, které "filosofie", se kterou se seznámili ve školních lavicích, neuspokojila, bych ráda doporučila knihu Sofiin svět od Josteina Gaardera. Zatím jsem ji sice nečetla, ale mám ji načtenou a rozhodně a vytrvale čeká na mém seznamu knih "co si přečtu po maturitě". Moc se na ni těším.
Teď jsem dokonce zjistila, že je i film, tak ten snad shlédnu dřív.
 
 

Reklama